pondělí 1. prosince 2014

Jak jsem se dostala k vaření

Tak trochu z nutnosti. Mamka vždycky říkala, že má svůj nerezový sporák moc ráda na to, aby mi ho půjčila, takže jsem se s ní učila jen příležitostně. A popravdě se jí ani nedivím - z předchozí zkušenosti s žehličkou, kdy skončila s jedním tričkem míň, bych si nepůjčila ani skleničku. Ano, bylo mi asi deset nebo jedenáct a koho by napadlo, že tričko z umělé vlákniny nemůžu žehlit s žehličkou rozžhavenou na maximum? :D

Výběr vysoké školy v Brně byla jasná volba. V Praze na přijímačkách mě znechutili přístupem "my-jsme-Praha-kdo-je-víc?" a Brno pro holku z vesnice není až takový šok. A tak jsem se ocitla 200 km od rodiny se třemi kluky na bytě a dvěma rendlíky, o které jsme se všichni dělili. Přiznávám, že první dva týdny jsem si celkem vystačila s míchanými vajíčky a těstovinami s kečupem. Ale to se taky přejí.

No a pak jsem si našla, teď už bývalého, přítele a relativně brzo jsme začali bydlet spolu. A jelikož moje maminka jakožto moudrá žena mi vždy radila, že k udržení si chlapa je potřeba, aby měl "plné břicho a prázdné ko*le", začala jsem se svými prvními pokusy. A setkaly se s ohlasem :). Jako první úspěch jsem dostala ohromnou pochvalu za svůj segedín. Prý byl lepší, než co dělá babička. A to je Paní kuchařka s velkým pé. A to byl jeden z těch momentů, kdy mi došlo, že mě vaření vážně baví.

Je pravda, že vzhledem k pracovní době, kdy jsem se vracela kolem jedné nebo dvou ráno domů, jsem to s vařením nijak zásadně nepřeháněla. Ale menší pokroky byly. Zásadní průlom přišel s Matějem. Tak říkáme mému příteli, protože nikdo z Čechů, co neumí francouzsky, nedokáže správně vyslovit jeho jméno.

Tak nějak jsem viděla jako svoje poslání mu ukázat, jaká je česká kuchyně a že i my máme svoje místo v gastronomii. Myslím, že už jsem zmiňovala, že klasiky jako je svíčková nebo guláš naprosto zbožňuje. Největší radost jsem mu ale udělala smažákem. Pro mě je to trochu nepochopitelné, ale budiž.

Zároveň jsem si všimla, že francouzská klasika a styl kuchyně mu chybí. To byl právě ten moment, kdy jsem se vrhla na francouzské a vůbec mezinárodní recepty a kdy jsem taky díky jednomu francouzskému kamarádovi objevila stránky marmiton.org. Zhruba po roce jsme jeli na návštěvu k jeho rodičům a byť jsme si s jeho maminkou našly cestu k sobě až po delší době, její kuchyně je prostě úžasná a dostala mě právě už při této první návštěvě. Tak jsem okoukala pár nápadů a receptů a v brzké době se s vámi podělím.

A jak jste začínali vy? :)