Jak voní Francie?

Už jako malá jsem si při první cestě do zahraničí, kterou si pamatuju, všimla jedné zvláštní věci. A sice toho, že každá země voní jinak. V Itálii jsem při prvním nádechu cítila temperament, moře a pizzu. Rakousko mi zase přišlo čerstvější a čistší. V Maďarsku byla vůně dost podobná té naší, jen s tím rozdílem, že ji kořenil paprikáš. V Anglii nos škádlí vhká tráva, šeď a neustálý pocit, že už už bude pršet. Francie ale voní úplně jinak.




Nejkrásněji voní jih. Tedy alespoň mně. Však až tam někdy zavítáte, postavte se za městečkem nebo vesnicí do pole, zavřete oči a nasajte. Celá ta vůně přichází zvolna a nonšalantně. Nejdřív ucítíte moře a sluníčko. A ještě něco tam je. Docela pomaloučku se krade vůně levandule a získává na intenzitě a zároveň nechává trochu prostoru čerstvé bagetě. Přesně té, co ji lámete v ruce ještě teplou. Francie voní krásou, elegancí, jednoduchostí a kvalitou.


Francouzka netráví celý den v kuchyni. Předem zapomeňte na klišé křehké Francouzky přesně tak, jak nám je okolím představována. Francouzky jsou cílevědomé, egoistické a jdou si trvdě za svými cíly. Nutno poznamenat, že se svými muži celkem cvičí. Nejsou takové samozřejmě všechny, ale musím uznat, že se k hodnotám kuchyně dost pozdě. Rozhodně nezabijí dopoledne vařením. A ostatně ani nemusí. Francouzské recepty, tedy aspoň většina z nich, jsou uzpůsobeny tak, že jsou rychlé, jednoduché a zaručují stoprocentní úspěch. 




A přesně takové recepty bych tu chtěla s Vámi ozkoušet. Jednoduché, čerstvé, jiné a nejen francouzské.




Tak ať Vám doma ta Francie taky zavoní!


Bon Appétit!